V polovině 70. let se začal v umělé inteligenci přesouvat důraz od hledání univerzálního algoritmu pro řešení široké třídy úloh k práci se specializovanými znalostmi z určité oblasti. Tento trend našel své vyjádření v expertních systémech. Expertní systém můžeme chápat jako inteligentní počítačový program, který užívá znalosti a inferenční procedury k řešení problémů, které jsou natolik obtížné, že pro své řešení vyžadují významnou lidskou expertízu. Znalosti nezbytné k činnosti plus použitá inferenční procedura mohou být chápány jako model expertízy nejlepších praktikův oboru.
Znalost je lidský odhad uložený v mysli, získaný pomocí zkušeností a interakcí s okolním prostředím.
Znalost je fyzický, mentální nebo elektronický záznam o vztazích, o kterých věříme, že existují mezi skutečnými či imaginárními entitami, silami, jevy.
Znalost je vnitřní náhled, porozumění a praktické know-how, které všichni ovládáme – je to základní zdroj, který nám umožňuje chovat se inteligentně.
Znalost je informace o světě, která umožňuje expertovi udělat rozhodnutí.
1. Data (+ relevance + účel =)
2. Informace (+ aplikace =)
3. Znalosti (+ intuice + zkušenosti =)
4. Moudrost
(Tobin, 1996)
1. Data (+ význam + struktura =)
2. Informace (+ uvažování + abstrakce + aplikace =)
3. Znalosti (+ výběr + zkušenosti + principy + ohraničení + učení =)
4. Expertíza (jednotlivý expert) (+ integrace + distribuce + navigace =)
5. Kompetence (způsobilost organizace)
(Beckman, 1997)
• Jestliže se můžeme spolehnout při sběru materiálu na automatický proces nebo úředníka, hovoříme o datech. Správnost dat vzhledem k reálnému světu může být objektivně verifikována srovnáním s jeho opakovaným pozorováním.
• Jestliže hledáme experta, který by poskytl materiál, potom hovoříme o znalostech. Znalosti obsahují abstrakce a generalizace objemného materiálu. Obvykle jsou méně přesné a nemohou být objektivně verifikovány.
(Widerhold, 1986)
• Explicitní: formalizované, artikulované a tedy sdílené.
• Implicitní: primárně skryté (v datech) ale potenciálně formalizovatelné a tedy i sdělitelné.
• Tacitní: nevědomé a nesdělitelné znalosti skryté v myslích jedinců – expertů.
Znalosti:
• Deklarativní: zachycující co platí (statické pravdy)
• Procedurální: zachycující jak postupovat při provádění nějakých akcí (usuzování)
• Transparentnost
• Modulárnost
• Modifikovatelnost
• Užitečnost
• Náhražka reality umožňující odhadovat důsledky našich akcí pouze na základě usuzování a nikoliv konání v reálném světě
• Soubor ontologických závazků, tedy odpověď na otázku, v jakých pojmech mám usuzovat o světě
• Fragmentární teorie inteligentního usuzování
• Výpočetní prostředí, ve kterém probíhá strojové usuzování
• Prostředí pro lidské vyjadřování, tedy jazyk, pomocí kterého mluvíme o světě
(Davis, Shrobe, Szolovits, 1993)
• Predikátová logika
• Sémantické sítě
• Rámce
• Pravidla
• Případy